Kdo pomůže budoucí mamince ?

Dobrý den,
milí náhradní rodiče a sympatizanti, obdržela jsem od Moniky Dietrichové tuto prosbu o pomoc, kterou Vám přeposílám.
Prosím, kdo můžete, pomozte.

Termín porodu se velmi přibližuje a já mám v souvislosti s tím na vás velkou prosbu, nemohli byste nám darovat nějaké oblečení a základní vybavení pro příchod miminka tak od 0 do 6 měsíců maximálně tak do 1 roku věku dítěte? Budu velmi věčná za jakoukoliv pomoc ať už finanční nebo materiálovou. Sami jistě víte kolik drobností a jakou výbavu asi tak budeme potřebovat. Pokud se rozhodnete, že pomůžete, prosím, směřujte vaši pomoc na adresu: Monika Dietrichová, čp.101, Nová Cerekev, PSČ 39415.

Ahoj všichni moji milí, dlouho jsme se nekontaktovali, i když o mnohých z vás mám zprávy třeba jen z doslechu.
Obracím se na Vás s velkou prosbou. Začnu trošku obšírněji, abyste byli v obraze, proč si vás dovoluji oslovit a o něco požádat.
Život je někdy složitý a přináší mnoho nečekaných zvratů. Před 8 lety jsme si vzali do PP dva romské bratry, staršímu Leszkovi bylo tehdy 13 let a mladšímu Michalovi bylo 11 let. Dostali se k nám v poměrně složitém období vzdoru a puberty, v dětství odebráni z biologické rodiny, pak odebráni z PP pro fyzické týrání pěstounem, který byl za to i odsouzen. Následně strávili v DD několik let, než jsme se s nimi seznámili. Byly to děti, které nikam nikdy nejezdily, neměly žádnou ani hostitelskou rodinu. Do rodiny už je dát nechtěli, ale nakonec se sama jejich psycholožka, která nás v té době jako pěstouny osobně znala už několik let (chodili jsme k ní s dalšími našimi dětmi), slitovala a řekla, že jim dá ještě jednu šanci. Jasně tehdy řekla, že pokud to nezvládneme my, že to už nezvládne nikdo, že starší Leszek je hodně problematický, že to nebudeme s ním mít lehké. Kluci přišli a zasedli ke stolu s dalšími 8 dětmi, které jsme měli doma. Rok trvalo, než se usadili a uvědomili si, že v životě nejde jen "vyzobávat" rozinky, jak já s oblibou říkám. Když oni by tak rádi brali to dobré z DD (např. luxusní značkové oblečení, prázdniny u moře), ale i to dobré z naší rodiny (např. sportování, volnost pohybu, vlastní samostatné pokoje), pořád zvažovali co je pro ně výhodnější, zda zůstat u nás nebo se vrátit do DD. Po roce oba shodně řekli, že chtějí zůstat a toto rozhodnutí bylo tak nějak zlomové, přestali se otáčet za tím, co bylo a začali více koukat na to, co bude. V té jejich budoucnosti jsme už byli i my jako rodina, jako celek. Ne, že by to vždy bylo jednoduché, ale dalo se to ustát a kluci byli moc fajn.
Pak Leszek dokončil ZŠ a přešel na učiliště, kde se učil truhlářem. Prvák proběhl celkem dobře, stále měl o sobě pozitivní smýšlení, chystal se, že bude jednou po vyučení spolupracovat s tátou Alešem na stavbách nízkoenergetických dřevostaveb. Jenže ve druháku najednou došlo k obratu - najednou o sobě začal negativně přemýšlet, začal o sobě říkat: Já jsem dítě z toho děcáku a já nikdy ničím nebudu. Začal pít, začal brát drogy, doma byl agresivní, začal nás okrádat, začal chodit po diskotékách, nerespektoval nic. Neustále se nám ztrácely peníze a jednoho dne to došlo tak daleko, že šel přes okno a zámek trezoru, kde nám sebral hotovost - něco přes 6500 Kč (peníze to nebyly naše, takže jsme je musely uhradit). V tu dobu mu nebylo ještě 18 let. Na doporučení kriminálky, jsme stáhli obvinění, ale rozhodli se, že se s ním rozloučíme. Odešel 3 dny před 18 rokem.
Protloukal se životem, jak to šlo, přes týden na internátě, o víkendech napřed po kamarádech pak po zahradních domcích. O prázdninách pod širákem, kdy se těšil, už aby začal fungovat internát, aby se měl kde umýt, kde si vyprat věci a kde hlavu složit. Při všech těžkostech se doučil a pozval nás na své závěrečné slavnostní vyřazení z učiliště. Pozvali jsme ho, i s jeho bratrem Michalem, který u nás v tu dobu stále žil v PP (a doposavad je s námi) na zmrzlinový pohár a kávu. Leszek se nám tam omluvil za vše, co nám způsobil a přiznal, že jsme to s ním měli těžké, že v té době hodně pil a byl na mariuhaně. Pak nějaký čas žil na ubytovně a občas zavolal (většinou když s něčím potřeboval poradit nebo pomoc). Pak nám přišel představit svou přítelkyni jménem Linda (zkráceně Lily). Holčina z pasťáku, dle jejích slov v dětství vlastním otcem týraná, předána do ústavní výchovy do DD odkud utíkala k babičce, pak předána do výchovného ústavu, kde skončila do svých 18 let a odešla současně s Leszkem, se kterým
v tu dobu již skoro rok chodila. Oba nezávisle na sobě mi řekli, že jen díky ní přestal Leszek blbnout, přestal pít a vymanil se ze závislosti z marihuany. Lily, se od své bio rodiny distancovala, vlastní máma
s ní nechce komunikovat, řekla jí, ať si vymaže její telefonní číslo z mobilu. Nyní, společně s Leszkem,
bydlí na ubytovně, dělali pro nějakou úklidovou firmu. Pak Leszek začal podnikat v oboru pojišťovnictví, zprvu se mu dařilo (my si o tom s Alešem mysleli své).
Před měsícem zavolali, že s námi chtějí mluvit, že jsou na dně, že neví kudy kam. Do telefonu jsem jim tehdy řekla, že mají přijít v sobotu, ale že mají přijít s nějakým plánem, co konkrétně potřebují a že se
poradíme. Potěšilo nás, že plán měli a že v něm vůbec nezmínili, že od nás chtějí peníze, i když by jim v tu chvíli také jistě pomohly. Nechali jsme je na flipchart napsat, každý o tom druhém, tři až pět pozitivních věcí (proč si ho váží, proč s ním chce zůstat) a tři negativní věci, které si myslí, že by bylo potřeba změnit, které například jejich vztah kazí. Velmi nás potěšilo, že si nejen neskákali do řeči, ale
že se ani nedohadovali, neargumentovali, nepolemizovali o tom, co řekl nebo napsal jeden o druhém.
Dokonce Leszek sám přiznal, že je ještě několik věcí, které Lily nezmínila, ale on je vidí jako problém
(sám si je tam dopsal). Řekl, že se chce změnit, chce, aby jejich vztah byl jako ten náš, můj a Aleše ( to je ta odměna za péči, kterou těmto problematickým dětem dáváme). Vysvětlili jsme jim, že my na
tom vztahu pracujeme přes 30 let, společně i každý sám, ale že je dobré mít takovouto vizi i pro svůj
vztah. Udělali jsme s nimi finanční plán a ukázali jim, že nic není neřešitelné, že při troše dobré vůle
se dá mnohé zvládnout. Pak přišlo i na to, že nemají co jíst, že už tři dni nic nejedli, věděli jsme, že Lily čeká miminko (holčičku), že rodit bude 6.května. řekla, že miminko neroste, jak by mělo, bříško měla v šestém měsíci jako by se jen více najedla. Kromě 25 tisíc dluhu, které mají z doby Leszkova
podnikání v oboru pojišťovnictví, dalším velkým problémem je, že Lily už neprodlouží smlouvu na
ubytovně, že tam těhotná a s miminkem v náručí rozhodně být nemůže, že si musí něco najít jiného.
Přesto všechno si nám o peníze nepřišli říct, chtěli radu jak z toho všeho ven, jak začít tak, aby jim nesebrali dítě, aby mohli žít jako rodina.
Nedali jsme jim peníze, ale nakoupili jsme jim potraviny. Aleš vzal (zatím na černo) Leszka na stavbu,
aby domů donesl nějaké peníze. Já vzala, k nám domů Lily, aby nejen nebyla sama, ale aby se najedla
a připadala si taky trochu užitečná (udělala s dětmi úkoly, pověsila mi prádlo atd.). Zůstala semnou tři dny co byl Leszek v práci.
Oba nezávisle na sobě, já s Lily a Aleš s Leszkem, jsme s nimi mluvili o dvou věcech, zaprvé o legalizaci
jejich vztahu a uzavření manželství a zadruhé o víře v Boha. Lily za pár dní vydala svůj život do rukou Ježíše, Leszek svůj vztah k němu obnovuje. Společně pravidelně chodí na naše Bohoslužby, účastní se setkání Alfa kurzů. A včera si byli na úřadě pro termín - svatbu budou mít 4. dubna 2014. Požádali nás o to, abychom jim s Alešem šli za svědky. Obřad bude jen na radnici, oslavu pak uděláme, až bude lepší počasí u nás doma za zahradou, kam pozveme více lidí a uděláme malou hostinu. Prstýnky si
koupili obyčejné z chirurgické oceli, společenské šaty jdeme s Lily vybírat zítra do půjčovny, necháme
jí udělat malou decentní kytičku, účes jsem jí domluvila v kadeřnickém učilišti zadarmo. Leszek a Lily,
nechtějí žádné zbytečnosti, uvědomují si, že legalizace jejich vztahu je nyní tím, pro ně samotné,
nejdůležitějším. Uvědomují si, že nesmí utrácet za a že musí šetřit.
Včera jsem s nimi byla požádat o přidělení městského bytu. Paní na bytovém odboru rovnou řekla, že
pokud nemají trvalý pobyt ve městě, což nemají, dostanou málo bodů (-100) a pokud nemají ani stálý příjem a jsou jen na sociálních dávkách, že mají velmi malou šanci, i proto se rychle musí legalizovat
práce, kterou Aleš nyní Leszkovi dává. Bez trvalého pobytu (oba je mají na ohlašovnách obecních úřadů) si Leszek nemůže otevřít živnost a legálně podnikat. Požádali jsme o nejmenší byt 0+1, kde je nejnižší nájemné. Byt má akumulační kamna, není v něm kuchyňská linka ani sporák a tudíž by o něj nemusela být taková poptávka. Nevyjde-li to, musíme vymyslet, jak to celé vyřešíme. Samozřejmě, že pokud by mělo dojít k úvahám na odebrání dítěte, zvažuji i možnost, že si je sama nechám v PP minimálně do doby, než se jeho máma s tátou stabilizují. Naštěstí tomu nový občanský zákoník nahrává, jsem nejbližší osobou dítěte. Nicméně toto je tou poslední variantou, sama usiluji o to stát se PPPD a toto rozhodnutí by celý nově obnovený proces zastavilo. Nyní jsme ve fázi, kdy k nám domů 28.3. jede z Brna psycholog, aby se podíval na naší Andrejku a Sandru, které jsou v dlouhodobé PP a jsou ještě nezletilé, bude-li se mu to jevit dobře snad nás doporučí k zařazení do evidence a kraj to bude respektovat. Tak a nyní tedy to, proč se na vás obracím. Doposavad jsme to všechno tak nějak zvládli s Boží pomocí sami. Lily se dnes dozví, zda jí ještě nechají pár dní na ubytovně. Jakmile ji řeknou, že musí odejít, půjde k nám domů - nemám srdce nechat ji někde vlát a bát se, že jim to maličké seberou nebo že je jako rodinu rozdělí. Všichni víme, že pro dítě je nejdůležitější být s mámou už v těch nejranějších chvílích po porodu, musíme jim v tom pomoci. Na miminko nemají připraveno skoro nic. Sama mám doma něco málo na příchod miminka připravené (držím vizi PPPD), takže jim to přepustím. Dnes jsem se dozvěděla, že ANR ČR mi zapůjčí monitor dechu - díky za to. Termín porodu se velmi přibližuje a já mám v souvislosti s tím na vás velkou prosbu, nemohli byste nám darovat nějaké oblečení a základní vybavení pro příchod miminka tak od 0 do 6 měsíců maximálně tak do 1 roku věku dítěte? Budu velmi věčná za jakoukoliv pomoc ať už finanční nebo materiálovou. Sami jistě víte kolik drobností a jakou výbavu asi tak budeme potřebovat. Pokud se rozhodnete, že pomůžete, prosím, směřujte vaši pomoc na adresu: Monika Dietrichová, čp.101, Nová Cerekev, PSČ 39415. Nejdříve jsem chtěla napsat jen pár řádků, pak jsem si řekla, že napíšu o Leszkovi a jeho životě něco více. Myslím si, že tento příběh ukazuje na to, jak je pěstounská péče důležitá. Jak i zlé věci, které se nám, pěstounům, mohou dít, se mohou obrátit v dobré. Kdyby Leszek odešel v dospělosti z DD, na koho by se nyní obrátil, koho by požádal o pomoc? Zda-li bude mít jeho příběh dobrý konec záleží na nich samotných, ale čím více je sleduji, jak se perou se životem, jak se snaží obstát, jak Leszek bere zodpovědnost za svou novou rodinku, věřím, že to oba ustojí.
A na závěr ještě slova ze včerejšího telefonátu od Leszka: "Mami, Vy jste tak úžasní, za to všechno, co jsem vám provedl, jste se ke mě nepostavili zády. Pokud vezmete Lily k vám domů, všechno co vydělám na stavbě vám dám, nechám si jen něco málo, abych přežil. Však já nic nepotřebuji teď je nejdůležitější, abych zaopatřil svou budoucí ženu a svojí holčičku" (a už mi tečou slzy). Pokud jste dočetli až sem, děkuji Vám a pokud se nám rozhodnete pomoci jakoukoliv formou, už teď vám předem za vše děkuji. S pozdravem Monika